Právě si prohlížíte Od Charlotty po Ivanu: Které ženy stály za hlavami našeho státu?
Zdroj: ČTK

Od Charlotty po Ivanu: Které ženy stály za hlavami našeho státu?

  • Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuSPOLEČNOST

Masaryk, Beneš, Hácha, Gottwald, Zápotocký… Jak po sobě jdou českoslovenští a čeští prezidenti se studenti učí už na základní škole. Jaké ale byly jejich ženy? Jak je ovlivnily a proč se některé snažily držet spíše v ústraní? Dali jsme vám #dokontextu.

Prakticky neviditelná, a přesto měla největší vliv na první hlavu československého státu. I tak by se dalo mluvit o Charlottě Garrigue Masarykové, první „první dámě“ Československa, která však jako první dáma prakticky nikdy nevystupovala. Při nástupu svého muže do funkce byla už vážně nemocná. Na veřejnosti se objevila jen párkrát, poté ji v této funkci začala nahrazovat dcera Alice. I přes to Charlotta měla velký vliv na utváření Masarykových názorů. 

„Dá se říci, že Charlotta utvářela politické názory Masaryka v předchozích desetiletích před jeho nástupem do funkce. On od ní převzal velkou řadu názorů na ženskou emancipaci, na postavení žen. Stal se obdivovatelem amerického republikánského modelu, což se pak promítlo i v koncipování Washingtonské deklarace a u těch principů, které se snažil zasadit do vznikajícího politického systému,“ říká pro DOKONTEXTU historik František Emmert.

Charlotta Garrigue-Masaryková

  • narodila se 20. listopadu 1850 v Brooklynu zámožným rodičům, pocházela z multikulturní rodiny
  • sama se pilně vzdělávala, četla Williama Shakespeara a eseje Francise Bacona 
  • původně chtěla být klavíristkou, v mládí si ale poškodila ruku a nemohla hrát
  • naučila se velmi dobře česky, zajímala se o českou kulturu
  • zabývala se otázkou postavení žen: materiálně podporovala chudé ženy a rozvoj českého ženského školství
  • s Masarykem měla 6 dětí, z toho 2 se nedožily dospělosti
  • zemřela 13. května 1923

A jejich dcera Alice? Tu veřejnost podle historika Emmerta až tak dobře nevnímala. Vystupovala poměrně ambiciózně, někdy se snažila být „krkem, který otáčí hlavou prezidenta“. Když například Karel Čapek sepisoval Hovory s TGM, tak se sama jmenovala do role cenzorky. Chtěla všechny záznamy číst a opravovat. Snažila se „vyleštit“ obraz svého otce. Jejím opakem byla manželka druhého československého prezidenta Hana Benešová. Do politických záležitostí svého muže nezasahovala, což byl přístup, který v období první republiky působil lépe. I proto podle historiků teprve Hana Benešová vytvořila ve společnosti představu první dámy.

Pravá první dáma

„Hana Benešová byla téměř dokonalou manželkou politika. Edvarda Beneše nejen bezmezně milovala, ale také se stala jeho nejdůvěrnější spolupracovnicí. V paměti Čechů zůstala zachována jako nedostižný vzor ideální první dámy,“ píše o ní historik Petr Zítek v knize Po boku: třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012).

Hana Benešová

  • narodila se 16. července 1885, její rodné jméno bylo Anna, pocházela z chudé maloměstské rodiny
  • díky své tetě mohla vystudovat, studovala i ve Francii
  • jméno si změnila kvůli Edvardu Benešovi, jméno Anna mu připomínalo bývalou lásku
  • celý život byla manželovou spolupracovnicí –⁠ opisovala mu články, dělala rešerše v odborné literatuře, překládala z cizích jazyků a opravovala kompozice jeho žáků, když pracoval jako učitel
  • zemřela 2. prosince 1974

Beneše reprezentovala i ve válečném období během jejich exilového pobytu v USA a Velké Británii. V USA Hanu Benešovou zvali především na akce vlivných ženských organizací. Ani po návratu do Londýna nezahálela. Pracovala v dobročinných organizacích, promlouvala na vlnách rádia BBC k obyvatelům Protektorátu a byla také kmotrou dětí řady exulantů. V srpnu 1940 se stala čestnou předsedkyní Československého červeného kříže. Po návratu Benešových do Prahy v roce 1945 se Hana Benešová stala ikonou třetí republiky. Považovali ji za kultovní bytost, ideální ženu bez kazu. Přestože neposkytovala rozhovory novinářům, její fotky se objevovaly v mnoha časopisech. 

Po roce 1948 žila v Sezimově Ústí, ale pohybovala se i v Praze. Nebylo o ní vůbec slyšet, neboť nestála o pozornost. Neposkytovala rozhovory ani zahraničním, ani českým novinářům. Je pravděpodobné, že se jí díky životu v ústraní vyhnuly represe. Nebyla zatčena ani stíhána. V paměti Čechoslováků ale zůstala zapsána dlouho. Často ji poznávali, v divadle ji například vítali potleskem. Z toho důvodu ji sledovala Státní bezpečnost (StB). Nikdy však nebyl důvod proti ní nějak zasahovat. Nestýkala se s emigranty ani s nikým, kdo by tehdejší vládě vadil. Na druhou stranu veřejně vystoupila během pražského jara a poskytla dva krátké rozhovory. Kondolovala také matce Jana Palacha. V žaludku neležela jenom StB, ale i své nástupkyni, Martě Gottwaldové.

Wanna be milostivá paní

Obě ženy se znaly a potkávaly ještě v době, kdy prezidentský úřad zastával Edvard Beneš. Sympatie se ale podle historika Emmerta neobjevily ani na jedné straně. 

Marta Gottwaldová

  • narodila se 17. září 1899
  • původně se jmenovala Marie, přestalo se jí tak říkat, když se dostala do komunistických kruhů, kde bylo dalších osm Marií
  • s manželem je spojovalo venkovské prostředí
  • o politiku se příliš nezajímala
  • zemřela pravděpodobně na rakovinu 28. října 1953

„Dá se říci, že Marta Gottwaldová se snažila Hanu Benešovou napodobovat. Chtěla být také ‚milostivou paní‘ na Hradě. Dokonce se tak nechávala oslovovat, což bylo v období komunistického režimu trochu zvláštní, že se na Pražském hradě dál musely líbat ruce a používat takováto oslovení,“ říká historik Emmert. 

Nechávala si také například šít šaty ve stejném salónu jako Hana Benešová. Její nápodoba Hany Benešové byla tak podle historika Emmerta spíše komická. „Stala se z ní karikatura první dámy,“ dodává. Šlo jí hlavně o společenský vzestup. Toužila být manželkou důležité osobnosti, která má moc. Její politické přesvědčení v tom nehrálo žádnou roli. Své snahy zařadit se mezi buržoazii však na oficiálních akcích potlačovala. Doprovázela svého muže a nechávala se oslovovat „soudružko“.

Neviditelné žena

Marie Háchová, Božena Novotná a Viera Husáková. Ženy, které na rozdíl od svých předchůdkyň na veřejnosti příliš nevystupovaly.

Vraťme se ještě krátce k válečné době. V období Protektorátu se stal prezidentem Emil Hácha. Jeho manželka veřejně ani vystupovat nemohla. Nestihla to. Zemřela deset měsíců před tím, než jejího muže dosadili do prezidentského křesla. Její vliv na Háchovu
osobnost byl však podle historika Pavla Kosatíka velký. Její smrt prý proměnila jeho osobnost. Dcera Milada Rádlová se později vyjádřila, že „kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal“.

Během Háchova prezidentského úřadu povinnosti první dámy vykonávala právě dcera Milada. Ta doprovázela stárnoucího otce při oficialitách a snažila se ho chránit před nejhorším rozčilením a ponížením.

Marie Háchová

  • narodila se 17. dubna 1873
  • byla Háchova sestřenice
  • měla velmi ráda klid domova, její pýchou byl bezchybný chod domácnosti
  • s manželem je pojila skromnost – nezdůrazňovali vlastní osobu, nepřáli si na sebe upozorňovat, neradi se fotografovali, mimo domov netoužili vynikat
  • zemřela 6. února 1938

Za války se Milada Rádlová také snažila všestranně pomáhat obětem nacistické perzekuce. V době otcovy postupující choroby chodila sama intervenovat ke K. H. Frankovi. Po válce podle historika Kosatíka prožila spoustu let o samotě. Zemřela 19. prosince 1989 v Praze.

Dar sem, dar tam

Božena Novotná prezidenturu svého muže stihla, ale přesto se o její osobě příliš mnoho neví. V knihách ani v časopisech se o ní nepsalo, na fotografiích se vyskytuje jen zřídka. Jako by chtěla být neviditelná, stranou veškeré publicity a zájmu veřejnosti. Božena Novotná si tak mezi manželkami prezidentů vydobila zásadní postavení: nejméně se projevovala na veřejnosti, a také nejrychleji upadla v zapomnění. 

Božena Novotná

  • narodila se 26. února 1910
  • s mužem je spojovala uzavřená povaha, znali se už jako děti
  • nejraději byla doma, celý život se starala o svého muže
  • i na Hradě zůstala prostou ženou z vesnice
  • zemřela 25. dubna 1980

Nebyla intelektuálkou a v tomto duchu žila celý život. Na rozdíl od svých předchůdkyň často se svým mužem cestovala do zahraničí a oblečení jako první dámě jí předepisoval protokol. V průběhu svého života se neubránila ani trapasům. Když si oblíbila nějakého hradního zaměstnance, byla schopná mu na Hradě vystrojit svatbu. Stejně tak ráda rozdávala cenné dary, bohužel často z majetku Hradu. Při odchodu Novotného z funkce pak chybějící majetek museli manželé Novotní uhradit. 

Jedna z hlavních věcí, která se o Novotných ví, je, že se velmi milovali. Nesnášeli nevěru a lpěli na sobě do konce života. Odchod z prezidentské funkce pak Božena Novotná brala jako křivdu. Po smrti manžela se jí zhroutil život a ještě víc se uzavřela. 

Slovenská informátorka

Podobně tajemná jako Háchová s Novotnou zůstala i manželka Gustava Husáka Viera. Byla jeho druhou manželkou. Ta první, Magda Lokvencová-Husáková, zemřela deset let před tím, než se její muž stal prezidentem.

Viera Husáková

  • narodila se 14. června 1923
  • vystudovala právnickou fakultu
  • pracovala jako redaktorka komunistických novin Pravda, později působila v redakci časopisu Slovenka
  • přesvědčená komunistka
  • kvůli Husákovi se rozvedla, z prvního manželství měla dvě děti
  • zemřela 20. října 1977

„Traduje se, že se snažila mít na Husáka pozitivní vliv, nabádala prý ho k mírnějšímu postupu při ‚normalizaci‘ a nebýt její tragické smrti, možná mohlo být všechno jinak…“ píše o Vieře Husákové historik Kosatík ve své knize.

S Gustavem Husákem se Viera seznámila jako redaktorka Kulturního života, kam politik začal přispívat. Byla velmi oddaná, Husákovi se přizpůsobovala a jemu to vyhovovalo. Nelákal ho jen její obdiv k němu, ale také se mu líbilo i její povolání, její český původ a to, že je z lepší rodiny. Vzali se až po deseti letech známosti v roce 1973. Tlak na Husáka, aby se oženil, byl velký. Husákovi se snažili promlouvat do duše už členové Ústředního výboru KSČ, ale podle všeho si dal říct až poté, co si s ním promluvil Leonid Brežněv.

Viera se pro Husáka stala ideální první dámou – oddaná, korektní, jazykově nadaná diplomatka a navíc věrná komunistické myšlence. Ani po svatbě se nepřestěhovala do Prahy. Žila nadále v Bratislavě, pracovala v redakci a do hlavního města jezdila jen na oficiální akce a víkendy. Fungovala v podstatě jako prezidentova informátorka o Slovensku, každý den si volali. I kvůli jejímu životu v ústraní velká část veřejnosti zjistila, že byl Husák ženatý až po její smrti.

Zemřela tragicky v roce 1977 při havárii vrtulníku, který ji převážel do nemocnice kvůli naštípnuté ramenní kosti. Podle historika Viliama Plevzy dolehla Vieřina smrt na Husáka mimořádně těžce. Prý ještě při novoročním projevu 1. ledna 1978, připraveném několik dní předtím, měl strhanou tvář a třesoucí se ruce. Od té doby žil Husák sám, pouze se svými komunistickými ideály.

Pravá soudružka

Kromě „zapomenutých“ prvních dam se během socialismu na Hradě vystřídaly ještě dvě výraznější ženy. Po „milostivé paní“ Martě Gottwaldové se na Hrad přestěhovala „soudružka“ Marie Zápotocká. Historik František Emmert ji označil za přesvědčenou komunistku.

Marie Zápotocká

  • narodila se 6. prosince 1890
  • kvůli manželovi vystoupila 3 týdny před svatbou z církve
  • brali se na policejním hejtmanství
  • velmi zarytá komunistka
  • zemřela 7. června 1981

S manželem se seznámila v roce 1907 na Kladně, kam přišel pracovat jako krajský tajemník sociálně demokratické strany a odborů. Prožili spolu obě světové války a sdíleli svoje komunistické přesvědčení. V roce 1951 se dokonce podíleli na zatčení manželů Slánských. „Pro Marii byl po celý život nejdůležitější zájem strany a ten nyní, jak se zdálo, říkal, že Slánský, a spol.‘ musí zemřít, a tak jejich smrt mlčky, snad s trochou lítosti, schvalovala,“ píše ve své knize Pavel Kosatík.

Po nástupu svého manžela do funkce se vlastně vůbec nezměnila. Na roli „první dámy“ se necítila. V její nové funkci tím víc vyniklo její neformální, mateřsky bodré a familiární jednání, které bylo v přímém rozporu s chováním její předchůdkyně Marty Gottwaldové. Marie Zápotocká nezměnila styl oblékání ani myšlení a dál se chovala ke všem návštěvníkům tak bezprostředně jako před čtyřiceti lety doma na Kladně.

Svého muže dál i na veřejnosti oslovovala „táto“. Když v roce 1957 Zápotocký zemřel, stáhla se do ústraní, ale dál se často stýkala se svými komunistickými přítelkyněmi. Veřejnost o ní slyšela naposled v roce 1968, kdy překvapivě podpořila Alexandra Dubčeka a odsoudila okupaci.

Ze svobody do normalizace

Jejím opakem se zprvu zdála první dáma, která se v době Dubčeka na Hrad teprve stěhovala. Irena Svobodová, manželka Ludvíka Svobody, se poprvé po dvaceti letech pokusila navázat na tradici první dámy, kterou zavedla Hana Benešová. 

Irena Svobodová

  • narodila se 10. ledna 1901
  • dcera mlynáře
  • za války spolupracovala s odbojem
  • během života na Hradě odmítla bezplatné zásobování prezidentské kuchyně, a proto platila za vše jako všichni ostatní
  • zemřela 17. července 1980

„Byla to inteligentní, velmi společenská žena,“ říká o Ireně Svobodové pro DOKONTEXTU spisovatel a propagátor etikety Ladislav Špaček. Podle něj manželé Svobodovi prolomili tabu, že se manželka neobjevuje. Irena Svobodová tak byla poprvé samostatnou osobou jako první dáma. Psaly se o ní časopisové články a vysílaly reportáže v televizi. 

Bylo to dáno především uvolněním v roce 1968. Média se tehdy mohla svobodně zajímat i o společenský život, a tudíž se první dáma mohla stát objektem jejich zájmu. Už nebyla jen přívěskem prezidenta. Irena Svobodová byla oblíbená nejen mezi zaměstnanci Hradu. Před tím, než se stala první dámou, pracovala pro Červený kříž a podílela se na projektu SOS dětských vesniček.

To vše se ale podle historika Emmerta dělo jen v „prvním dějství“. Když začala normalizace, přestalo být o Ireně Svobodové slyšet. Tehdy nebylo žádoucí, aby se prezidentský pár prezentoval odlišně od těch předchozích. Role první dámy byla opět potlačena, neboť byla považována za symbol buržoazie. 

Polistopadová dáma

Na „buržoazní tradici“ tak navázala až první polistopadová první dáma Olga Havlová. „Olga Havlová byla první, která opravdu navázala na Hanu Benešovou. Měli jsme v podstatě dvě takové první dámy, které se zapsaly nějak do dějin. To je Hana Benešová a Olga Havlová,“ říká o jejím nástupu do role první dámy historik Emmert.

Olga Havlová

  • narodila se 11. července 1933
  • pocházela z chudé rodiny, vyučila se šičkou
  • v šestnácti letech přišla o čtyři prsty na levé ruce, hendikep umně schovávala
  • nemohla mít děti
  • její manžel měl často milenky
  • zemřela 27. ledna 1996

Do politiky jako takové nezasahovala, ale podle historiků názory prvního polistopadového prezidenta ovlivnila podobně jako třeba Charlotta Masaryková svého manžela. Na roli první dámy ale nebyla vůbec připravená. Těžko se vyrovnávala se státnickými oficialitami. Bylo pro ni utrpení, když si před státní večeří musela podat ruku se spoustou lidí a vyslechnout množství zdvořilostních frází. Podle Ladislava Špačka to však na ní nikdy nikdo nepoznal.

„Měli jsme velké štěstí, že když Václav Havel nastoupil do funkce prezidenta, měl po boku skvělou první dámu, Olgu Havlovou, která naplňovala přesně tu představu, jakou veřejnost očekávala. Byla to dáma důstojná, zralá. Byla velmi moudrá, měla silné charitativní cítění. Okamžitě založila první a nejúspěšnější charitativní organizaci u nás – Výbor dobré vůle. Ta nastavila tu laťku tak vysoko, že potom ostatní první dámy, které přišly po ní, se s ní chtě nechtě musely do jisté míry poměřovat,“ říká pro DOKONTEXTU o Olze Havlové Ladislav Špaček.

Holka z porcelánu

S manžely Havlovými se Špaček znal, s Václavem Havlem spolupracoval coby jeho mluvčí. Znal tak i druhou první dámu, kterou si Václav Havel na Hrad přivedl, Dagmar Havlovou. Ta to měla podle něj daleko těžší, a to hned z několika důvodů. Veřejnost podle Špačka špatně nesla její původ coby komediální herečky z filmů jako byly Holky z porcelánu nebo Chobotničky. Někteří lidé zazlívali Havlovým, že udržovali vztah ještě za života Olgy Havlové a že sňatek byl ani ne rok po jejím úmrtí.

Dagmar Havlová

  • narodila se 22. března 1953
  • divadelní a filmová herečka, známá především z televizních filmů
  • Spolu se svým manželem založili Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
  • dlouhodobě se věnuje charitativní činnosti
  • založila Mikulášský charitativní bazar a přizvala ke spolupráci 10 významných neziskových organizací z celé České republiky
  • má dceru Ninu
  • pravidelně zaštiťuje kulturní projekty

„Trvalo to několik let, než se Dagmar podařilo získat si přízeň veřejnosti, a potom teprve mohla plně rozvinout možnosti, které souvisely s jejím založením, s její profesí. Václav Havel věděl, že veřejnost očekává, že se bude také věnovat charitě. A proto společně založili nadaci Vize 97,“ vysvětluje Špaček. V nadaci se vdova po prezidentovi Dagmar Havlová realizuje dosud. 

Aktivní i bez manžela

Podobně aktivní v charitativních organizacích je i předposlední manželka českého prezidenta, Livia Klausová. Během působení svého manžela na Hradě byla velmi aktivní a účastnila se společenských akcí.

Livia Klausová

  • narodila se 10. listopadu 1943
  • její otec pracoval jako vedoucí cenzurního oddělení fašistické tajné policie, osobně se podílel na perzekuci slovenských Židů
  • vystudovala VŠE, má diplom z univerzity v Lucemburku
  • pracovala v ekonomickém ústavu ČSAV, zabývala se především problematikou mezinárodních financí a mezinárodních měnových institucí
  • s manželem mají dva syny

Podle historika Emmerta byla velmi viditelnou první dámou, téměř srovnatelnou s Olgou Havlovou. „Nebyl tam problém jako s Dagmar, kterou veřejnost přijímala opatrně. Livia byla v tomto pohledu vnímána lépe jak veřejností, tak spolupracovníky Václava Klause. Byla velmi aktivní, inteligentní, vzdělaná a společensky činná ještě před tím, než se Václav Klaus stal prezidentem, takže byla velmi pozitivně vnímaná,“ vysvětluje její působení ve veřejném prostoru.

Když se na jaře 2003 stal Václav Klaus českým prezidentem, jeho žena prohlásila, že nebude první dámou a zůstane Livií Klausovou. Do role první dámy vplula naprosto přirozeně. Svého manžela celý život podporovala a stála při něm. Ve společnosti se vždy projevovala nejen vzdělaně a kultivovaně, ale zároveň vesele a společensky. Nepůsobila jen jako doprovod manžela, dokonce několikrát zastupovala samostatně Česko na zahraničních akcích. Po odchodu Václava Klause z úřadu prezidenta se stala velvyslankyní na Slovensku. 

Tichá voda

Livii Klausovou se podle svých slov chtěla nechat inspirovat manželka současného prezidenta, Ivana Zemanová. S manželem se seznámila v roce 1989. Tehdy začala pracovat jako jeho sekretářka. Zatímco si její manžel libuje v provokacích a ostrých vyjádřeních, ona se naopak jakýmkoli mediálním výstupům až úzkostlivě vyhýbá. 

Ivana Zemanová

  • narodila se 29. dubna 1965
  • její otec byl politickým vězněm, pracoval v uranových dolech
  • s manželem je dělí věkový rozdíl 22 let
  • kvůli práci sekretářky v Prognostickém ústavu u Miloše Zemana přerušila studium
  • po Zemanově odchodu do penze bylo jejich manželství formální, žili odděleně 
  • starala o propagaci a sponzoring projektu Česká kulturní sezóna ve Francii či působila i jako produkční odboru kultury Správy Pražského hradu

Jako první dáma je Ivana Zemanová velmi nenápadná a účastní se pouze vybraných protokolárních akci. Je aktivní v nezbytných případech – při státních návštěvách, přivítání delegací, tedy toho protějšího páru – stojí po boku prezidenta Zemana, nechává se vyfotografovat a pak zase odchází do ústraní. Vzhledem k tomu, že se drží v ústraní, lidé ani neznají její povahu. Ta je podle historika Emmerta spíše uzavřená. 

„Nestojí o veřejnou pozornost. Působí na mě, že se nechce vystavovat reflektorům a ukazovat se na veřejnosti. Možná ani nečekala, že bude první dámou. Myslím, že je to dané nějakým jejím vnitřním nastavením,“ popisuje možné důvody jejího nevystupování Emmert. 

Do jisté míry ji podle něj alespoň dříve zastupovala dcera prezidentského páru Kateřina Zemanová. Podle něj připomíná ženu zmíněnou na začátku článku, Alici Masarykovou. Jak sebevědomím, tak ambicemi. 

Autor: Tereza Brhelová